„Pracuji s dětmi dlouhodobě, organizuji pro ně téměř 15 let pobyty a tábory v ozdravném prostředí. Té velké změny, že děti mají problémy rozeznat skutečný, reálný svět od toho neživého, technického jsem si výrazněji všimla před 10 lety. Vyslechla jsem spoustu názorů i rozhovorů mezi dětmi a byla jsem smutná i nemile překvapena z toho, jak silně je ovládá naše přetechnizovaná doba mobilních a jiných zařízení. Když se se mnou děti hádaly, že slepička nemůže snést vajíčko, jaké znají v obchodech, protože by jí to přece roztrhlo, a že snášení vajíček je ve skutečnosti jen hra na googlu, uvědomila jsem si, jak je ten fiktivní, neživý svět citelně ovlivňuje a že je s tím potřeba něco udělat už od předškolního věku.

Tuto myšlenku jsem vlastně nosila v hlavě už pět let předtím. Od té doby, kdy má dcera ve 3. třídě domluvila půldenní výlet na naši zahradu. Měli jsme tehdy ovečky, doma hobby i exotická zvířátka. Vzala jsem si dovolenou a udělala jsem dětem se všemi zvířátky program, děti s nimi byly v bezprostředním kontaktu, hodně zajímavého se také dozvěděly a prostě byly úplně u vytržení. Právě díky tomu blízkému kontaktu, možnosti krmení, pozorování, pohlazení a pomazlení se se zvířátky měly děti z výletu větší radost než z návštěvy zoo. Můj mladší syn také chtěl uspořádat výlet a zakrátko k nám na zahradu přivedl svoji třídu z Fit školky. A nadšení dětí bylo stejně úžasné.

A tak díky mým vlastním dětem ve mně začala uzrávat myšlenka projektu Školičky na farmě, který s velkým srdcem realizuji už osmým rokem. Je to životní výzva a splněný sen, který mě nesmírně naplňuje.“